Krátká historie konzumace hmyzu

Krátká historie konzumace hmyzu

Konzumace hmyzu není pouhým módním výstřelkem dnešní doby, ale je přítomná již od pravěku a provází lidstvo napříč celou historií. Důkazy o konzumaci hmyzu pravěkým člověkem nám poskytuje mnoho vysoce sofistikovaných vědeckých metod. Další zmínky o entomofagii nacházíme v biblických textech. 

V současné době konzumuje hmyz více než 2 miliardy lidí, převážně se jedná o státy Afriky, Asie a Latinské Ameriky. V Evropě a USA je konzumace hmyzu silně potlačena kulturními a stravovacími zvyklostmi ⁽¹⁾.

Pohled do dávné minulosti 

Člověk byl od raného vývoje všežravec a značnou část jeho potravy tvořil hmyz. Konkrétní důkazy o skladbě potravy v lidské historii je možné získat např. ze stabilních izotopů uhlíku v zubní sklovině. V kostech a zubní sklovině Australopitéků bylo odhaleno významné obohacení izotopem 13C. Dovádí nás to k závěru, že potravu těchto lidí tvořili převážně býložraví živočichové, včetně hmyzu (2). Další ze série důkazů jsou nálezy zkamenělých exkrementů v okolí pravěkých ohnišť v Mexiku, které obsahovaly larvy brouků a mravence (3). Pravěcí lidé používali k získávání hmyzu různé nástroje. To dokazují nálezy v údolí Sterkfontein. Našly se zde nástroje pro sběr termitů, vyráběné z kostí větších zvířat (4).

Stravovací zvyklosti vždy byly spjaty s kulturou a náboženstvím. S konzumací hmyzu se setkáme v křesťanských, židovských i muslimských biblických textech. Jedním z příkladů je zmínka v knize Leviticus, kde je kobylka označována jako potrava, nejspíše s odkazem na pouštní kobylku Schistocerca gregaria. 

Aristotelův apetit

V další velké etapě lidských dějin, ve starověku, byl hmyz také běžnou součástí jídelníčku. První zmínka o entomofagii v Evropě pochází z Řecka, kdy Aristoteles (384–322 př. n. l.) ve svém spisu Historia Animalium popisuje, ve kterém stádiu je cikáda nejchutnější, a že nejlépe chutnají dospělé samice po oplození, protože jsou plné vajíček. Odkazy na entomofagii nalézáme napříč stoletími i kontinenty. Diodóros Sicilský ve 2. století př. n. l. nazýval obyvatele Etiopie Acridophagi, neboli „kteří jedí kobylky“.

Význammný čínský lékař a farmakolog Li Š’-čen napsal knihu Compendium of Materia Medica, která komplexně popisuje praktiky čínské medicíny z období dynastie Ming (1368–1644). Součástí je souhrnný seznam potravin, včetně velkého množství hmyzu, u kterého zmiňuje i léčivé vlastnosti. 

Německá vojska v Itálii opakovaně a s potěšením konzumovala smažené larvy bource morušového. Tuto skutečnost popisuje italský přírodovědec Ulysse Aldovandi ve svém pojednání De Animalibus Insectis Libri Septem (1602).

Dokonce ani v ČR nebyla entomofagie neobvyklá. Svědčí o tom česká kuchařka z let 1920 a 1937, kde je možné nalézt recepty na přípravu jídla z hmyzu, jako např. recept na chroustovou polévku (5). 

Napříč historií najdeme nesčetné množství podobných zmínek a publikací, což dokazuje, že entomofagie je v lidech hluboce zakořeněna. Zvykli jsme si jíst žáby, hady, ještěrky, měkkýše i ústřice, jediné, co nám brání jíst hmyz, jsou předsudky a odlišné kulturní zvyklosti. 

Současná situace ve světě 

V současnosti má nejméně 108 zemí tradici v konzumaci jedlého hmyzu. Počet konzumovaných místních druhů jedlého hmyzu se pohybuje od jednoho (např. ve Francii) až po 450 (např. v Mexiku) (6). 

Po celém africkém kontinentu pozorujeme velké množství hmyzu, které se stává důležitým zdrojem obživy. Nárůst konzumace je přítomen zpravidla v období dešťů, kdy dostupnost lovu zvěře a ryb je problematická (7).

Průměrná domácnost v Kinshase, hlavním městě Demokratické republiky Kongo, zkonzumuje 300 g housenek týdně. Odhaduje se, že v tomto městě se každoročně spotřebovává 96 tun housenek. Mezi ostatními druhy dominuje konzumace housenky martináče Gonimbrasia belina (8). Domorodí obyvatelé Gbaya konzumují 96 různých druhů jedlého hmyzu. Konzumace hmyzu jim zajišťuje 15 % z celkového denního příjmu bílkovin. (9) 

Současná entomofagie v mnoha asijských zemích je změněná výsledkem migrací obyvatel. Například v severovýchodním Thajsku byl hmyz dlouhodobou součástí jídelníčku, díky migraci pracovních sil do turistických oblastí na jihu se konzumace hmyzu rozšířila po celé zemi (10). 

V jihovýchodní Asii je konzumováno kolem 150–200 druhů hmyzu. V těchto oblastech je vyhledávanou delikatesou tzv. ságo červ (Rhynchophorus ferrugineus), který parazituje na Ságovníku pravém (Metroxylon sagu). Přes 50 druhů hmyzu je konzumováno v jižní Asii (Indie, Pákistán, Srí Lanka), 39 druhů v Papua-Nová Guinea a na ostatních tichomořských ostrovech (11). 

V Mexiku je konzumováno velké množství hmyzu, počet jedlých druhů hmyzu se zde pohybuje okolo 450 (7). Původní obyvatelé mají bohaté znalosti rostlinných i živočišných druhů, které tvoří jejich tradiční stravu, včetně životního cyklu různých druhů hmyzu. Kdy sbírat který hmyz velmi dobře znají, díky propojení s různými přírodními jevy, např. s životními cykly rostlin, cykly měsíce, s obdobím dešťů i výskytem hromů. Je všeobecně známo, že například escamoles (larvy mravenců rodu Liometopum) jsou připraveny na sklizeň, když kvete rostlina Barkleyanthus (Senecio salignus) (12).

A co Evropa? 

Zájem o konzumaci hmyzu celosvětově stále roste. Oblíbenou pochoutkou jsou larvy moučných červů a samozřejmě jedlí cvrčci. Jedlý hmyz nesporně nabízí benefity jak z nutričního, tak environmentálního hlediska. Proto v tomto období prochází i evropská legislativa zásadními změnami. 

Do 31. 12. 2017 nebyla v ČR konzumace hmyzu pro lidskou spotřebu legislativně upravena. To je však minulost a v současné době je konzumace hmyzu i v Evropě legislavitně upravena a povolena. 

Literatura  

1. SCHOUTETEN, J.j. ( 1 ), H. ( 1 ) DE STEUR, S. ( 1 ) DE PELSMAEKER, S. ( 1 ) LAGAST, J.g. ( 1 ) JUVINAL, W. ( 1 ) VERBEKE, X. ( 1 ) GELLYNCK a I. ( 2 ) DE BOURDEAUDHUIJ. Emotional and sensory profiling of insect-, plant- and meat-based burgers under blind, expected and informed conditions. Food Quality and Preference [online]. 2016, 52, 27–31. ISSN 09503293. Dostupné z: doi:10.1016/j.foodqual.2020.27.10
2. SPONHEIMER, M. ( 1, 2 ) a J.a. ( 3 ) LEE-THORP. Oxygen isotopes in enamel carbonate and their ecological significance. Journal of Archaeological Science [online]. 1999, 26(6), 723–728. ISSN 03054403. Dostupné z: doi:10.1006/jasc.1998.0388 
3. MEYER-ROCHOW, Victor Benno. Food taboos: their origins and purposes. Journal Of Ethnobiology And Ethnomedicine [online]. 2009, 5, 18–18 [vid. 2020-27-10]. ISSN 1746-4269. Dostupné z: doi:10.1186/1746-4269-5-18 
4.  BACKWELL, Lucinda R. a Francesco D’ERRICO. Evidence of termite foraging by Swartkrans early hominids. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2001, 98(4), 1358–1363 [vid. 2020-27-10]. ISSN 0027-8424, 1091-6490. Dostupné z: doi:10.1073/pnas.98.4.1358 
5. ONDRÁČKOVÁ, Luisa. Nejnovější ilustrovaná kuchařská kniha obsahující 3705 vyzkoušených a osvědčených předpisů, jakož i mnohé praktické pokyny pro hospodyně: Příručka pro kuchařské a hospodyňské školy s českou řečí vyučovací. VI. doplněné vydání. Brno: Občanská tiskárna, 1937.
6. List of edible insects of the world (April 1, 2017) - WUR [online]. [vid. 2020-27-10]. Dostupné z: https://www.wur.nl/en/Expertise-Services/Chair-groups/Plant-Sciences/Laboratory-of-Entomology/Edible-insects/Worldwide-species-list.htm
7. VANTOMME, Paul, Daniela GÖHLER a François N’DECKERE-ZIANGBA. Contribution of forest insects to food security and forest conservation: The example of caterpillars in Central Africa. Odi Wildlife Policy Briefing. nedatováno, Leden 2004(3). KITSA, Katya. Contribution des insectes comestibles à l’amélioration de la ration alimentaire au Kasai ͏̈-Occidental. Zai ͏̈re-Afrique. 1989, 29(239), Zai ͏̈re-Afrique. - Kinshasa Gombe, ISSN 0049-8513, ZDB-ID 1892368. - Vol. 29.1989, 239, p. 511-519. 54
8. ROULON-DOKO, Paulette. Chasse, cueillette et cultures chez les Gbaya de Centrafrique [online]. B.m.: L’Harmattan, 1998 [vid. 2020-27-10]. Dostupné z: https://hal.archives-ouvertes.fr/hal-00256590 
9. YEN, Alan L. Entomophagy and insect conservation: some thoughts for digestion. Journal of Insect Conservation [online]. 2009, 13(6), 667–670 [vid. 2018-02-05]. ISSN 1366638X. Dostupné z: doi:10.1007/s10841-008-9208-8
10. JOHNSON, D.V. The contribution of edible forest insects to human nutrition and to forest management. Forest Insects as Food: Humans Bite Back. 2010, 5–22.
11. KATHARINE MILTON, author. Protein and Carbohydrate Resources of the Maku Indians of Northwestern Amazonia. American Anthropologist. 1984, (1), 7. ISSN 00027294.
12. PAYNE, Charlotte L. R. a Joost VAN ITTERBEECK. Ecosystem Services from Edible Insects in Agricultural Systems: A Review. Insects (2075-4450) [online]. 2017, 8(1), 1–20 [vid. 2018-02-06]. ISSN 20754450. Dostupné z: doi:10.3390/insects8010024