Cvrček z pohledu biologa

Cvrček domácí (Acheta domesticus) tvoří čeleď crčkovití (Gryllidae) v rámci podřádu kobylky (Ensifera). Touto informací je okamžitě vyvrácena mylná domněnka mnoha lidí, že cvrček je brouk. Když bychom chtěli cvrčka zařadit do nějaké obecně známé skupiny hmyzu, je to tedy spíše kobylka.

Cvrček dorůstá velikosti 17 – 20 mm. Dospělci se dožívají max 1 – 2 let. Řadí se mezi hmyz s proměnou nedokonalou, takže nedospělé nymfy se dospělcům velice podobají. Nymfy ovšem postrádají křídla. Dospívají zhruba za 3 měsíce, proces dospívání lze ale mnohonásobně urychlit zvýšením teploty. Během dospívání se až 11 svlékají. Věděli jste, že hmyz svléká nejen vnější chitinovou kutikulu, ale i části trávící trubice, která je vystlána chitinem?

Kde ho najdete?

Cvrček je teplomilný tvor, preferuje místa s teplotou nad 28°C. Proto se také jmenuje domácí, přesně to má totiž rád, teplíčko domova. Chladné zimní teploty nepřežívá, takže se uchyluje do lidských obydlí. Aktivní je v noci, kdy si jeho přítomnosti nelze nevšimnout. Samci vydávají hlasité cvrkání, které vzniká třením křídel o sebe. Vábí tak samice, odrazují rivaly a vytyčují si svoje území. Samičky se od samečků liší přítomností až 15 mm dlouhého kladélka. S jeho pomocí naklade samička až 300 vajíček. Cvrček je ovšem tvor velmi plachý a bývá ukryt na nesnadno dostupných místech. Před nebezpečím jej mohou varovat sluchové receptory umístěné na předním páru končetin a po stranách hrudi. Díky rozmístění receptorů dokáže cvrček určit, odkud přichází zvuk.

A copak že jí cvrček?

Je to typický všežravec, pozře téměř vše, co je stravitelné. Preferuje potravu rostlinného původu, nejčastěji ovoce a listovou zeleninu.

Místnost, ve které se cvrčci chovají, se nazývá cvrčkárna. 

Má měkké tělíčko i končetiny. I proto se stává oblíbenou hmyzí pochoutkou.

No není takový cvrček k nakousnutí?