Konzumace hmyzu a její vliv na záchranu planety: výmysl nebo pravda?

Jedním z hlavních důvodů, proč využívat právě hmyz jako jeden ze zdrojů našich bílkovin a živin, je právě všemi propagovaná ekologie. Ekologie je sice v souvislosti s hmyzem často skloňovaná, ale je to vůbec informace založená na pravdě? Jak je to s hmyzem a s ním často zmiňovanou ekologií a jestliže je hmyz opravdu tak ekologický, jaké ekologické výhody konzumace hmyzu má?

 

Hmyz a ekologie. Jde to vůbec dohromady?

Do chovu hmyzu pro lidskou spotřebu vidí jen menšina opravdu zasvěcených lidí. K nám všem se již dostanou pouze zprostředkované informace, které nám často předkládají blogy, které se zaměřují právě na prodej hmyzu určeného pro lidskou spotřebu.

Nad ekologičností hmyzu je spousta otazníků. Všeobecně se traduje, že je chov jedlého hmyzu více ekologický než chov běžných druhů zvířat určených ke konzumaci jejich masa. Nic ale nemusí být tak černé a bílé. 

Pokud bychom si to měli postupně rozebrat, vezmeme si na pomoc srovnání cvrčka, moučné červy a ke srovnání brojlery a vepře. Rozebereme si jejich dopad na ekologii z pohledu množství krmiva, které jednotlivý živočich sní.

 

Cvrček/moučný červ/brojleři/vepř VS ekologie

V případě cvrčků je cvrček schopný vytvořit za ideálních podmínek 1 g své váhy z 1,6 g potravy. Tento poměr nezní až tak zle, co říkáte? Tyto hodnoty jsou však měřeny za ideálních podmínek a jak nám všem může být jasné, podmínky nikdy nebudou stálé během celého chovu.

 Problém však nastává tehdy, kdy podmínky nejsou zrovna ideální. Tehdy je cvrček schopen zkonzumovat až třikrát více potravy než za výše zmíněných ideálních podmínek. Tento poměr tedy dosahuje hodnoty 1:4,8 což už ekologicky (alespoň z hlediska potravy) moc nezní.

Jestliže tedy cvrček z tohoto porovnávání nevychází příliš dobře, jak je na tom potom moučný červ (larva potemníka)? Larva potemníka sní za běžných podmínek přibližně 2 g potravy na 1 g své váhy. To je ovšem opět za ideálních podmínek. Za ne úplně ideálních podmínek může jít i o 5 g potravy na 1 g tělesné hmotnosti.

Nebudeme se zde bavit pouze o hmyzu. Je důležité si jedlý hmyz porovnat i s běžnějšími zdroji masa, které jsou v našich podmínkách běžně konzumovány. Jako první si uvedeme příklad vepře (vepřového masa). Vepř má za ideálních podmínek poměr k 1 g své hmotnosti 1:3 až 1:4. Opět, je to za ideálních podmínek, takže to jindy může vycházet o něco hůře.

U brojlerů je to o něco lepší. Zde je za ideálních podmínek poměr 1:1,7, což vychází velmi podobně jako maso, které získáme z cvrčků, a to je velice zajímavé zjištění. Alespoň z tohoto porovnání nám vychází kuřecí a cvrččí maso jako vcelku stejná zátěž pro naši planetu. Musíme brát ale v úvahu i antibiotika a léky, které se do kuřat přidávají, a poté zase vítězí na plné čáře cvrčci, kterým se do potravy tyto vychytávky nepřidávají.

 

Je chov hmyzu opravdu tak ekologický?

K tomuto srovnání použijeme jako zdroj studii provedenou švédskými experty, kteří se jmenují Matthew Law a Asa Berggrenová. Tito experti se zabývali různými způsoby chovu hmyzu. Jejich data se opírají především o studii vlivu chovu na životní prostředí (spotřeba vody, emise skleníkových plynů a zatížení půdy). Tyto hodnoty samozřejmě porovnávali s klasickými hospodářskými zvířaty, aby byly data jednodušší pro představu pro celou širou veřejnost.

Jednou z jejich největších obav je únik hmyzu z hmyzích farem. Při rozšíření chovu hmyzu by se tak mohlo stávat to, že se jejich chov dostane až do oblastí, kde tento druh běžně nežije. Mohlo by se tak při jejich úniku nebezpečné přemnožení ve zdejší krajině a tím by docházelo k jejímu zničení.

Jako příklad si můžeme představit událost přímo z jedné z největších knih: Bible. Zde byly na Egypt poslány jako výstraha faraonovi „tzn egyptské rány“ a jedna z nich bylo právě přemnožení kobylek. Kvůli nim bylo vše na polích zničeno a zkonzumováno a obyvatelé tak neměli dostatek potravy. I to by se mohlo stávat v oblastech, kde kobylky normálně nežijí, ale probíhal by zde jejich umělý chov.

Další otázkou je zajištění dostatku krmiva pro hmyz. Při malém množství je to velmi složité odhadovat. Když by se ale jejich chov rozšířil, mohl by se stávat problém zajistit množství potravy, které hmyz nutně potřebuje pro to, aby vyrostl a mohli ho mít my lidé na talíři.

Nabízí se zde však možnost, že by se hmyz živil zbytky, které ani my ani zvířata nezkonzumujeme. V tomto případě by se jednalo o neskutečně ekologický chov a přinášelo by to velké výhody pro celý svět. Toto je však ještě píseň budoucnosti.

Jak je jistě všem známo, v České republice existují zákony ohledně chovu hospodářských zvířat a jejich stresu a týrání. Tyto zákony ovšem vůbec nepočítají s hmyzem. Zákon zahrnuje pouze obratlovce a hmyz je brán jako stvoření, která necítí bolest, nemají city a nedokáží cítit stres. Měli bychom se však všichni shodnout na tom, že i když o těchto stvořeních víme opravdu málo a jsou pro nás lidské tvory opravdu téměř zanedbatelní, tito živočichové mohou být právě ještě vnímavější na tyto podněty než celá naše lidská rasa.

Posledním, ale jistě velmi důležitým zjištěním, ke kterému se dostali ve svém výzkumu výše zmínění experti ze Švédska, jsou choroby, které hmyz má. S chovem hmyzu se v našich podmínkách teprve začíná, a tak se o možných chorobách, které hmyz může přenášet nejspíše ani neví a pokud ano, nejspíše se ani neví, jak by se tyto choroby léčily.

Jako příklad si můžeme ukázat choroby brojlerů. Zde se ohledně jejich chorob vedou rozhovory snad každý den, kuřatům se dávají léky, antibiotika a potřebné přídavky do potravy, aby byly kuřata opravdu zdravá a choroby si nepřenášely mezi sebou. Další stranou této věci mohou být zbytku léků a antibiotik v jejich mase. To je však jiné téma. Hlavní je, že o chorobách u větších zvířat se ví a řeší se a u hmyzu o nich snad ani nejsou záznamy natož aby se problémy nějak řešily.

 

Jsou na chovu/konzumaci hmyzu alespoň nějaká pozitiva?

Když pomineme možné nevýhody, které nám při konzumaci, chovu a jeho rozšíření hrozí, má hmyz také spoustu výhod a pozitiv, u kterých mu často hospodářská zvířata nesahají ani po kotníky.

  1. Hmyz jako takový je skvělým zdrojem bílkovin (u cvrčků přes 60 % jejich obsahu), zdrojem zdravých tuků a také minerálů a důležitých vitamínů, které naše tělo nutně potřebuje ke svému správnému vývoji.
  2. Hmyz produkuje mnohem méně skleníkových plynů než klasická hospodářská zvířata. Můžeme tak díky jejich rozšíření a nahrazení jím klasického masa (vepřové, hovězí, kuřecí) minimálně zpomalit globální oteplování a tím „ozdravit“ naši planetu. Jenom živočišná výroba je totiž v této době zodpovědná až za 14,5 % člověkem vyvolaných emisí skleníkových plynů.
  3. Hmyz nám může pomoci se spoustou civilizačních chorob. Opravdu velká část chorob je v dnešní době způsobena právě naší stravou. Tato strava je charakteristická právě tím, že obsahuje malé množství vlákniny, a tak nás často mohou provázet problémy jako zácpa nebo problémy s trávením. Naštěstí existuje spousta druhů hmyzu, které obsahují opravdu vysoké množství vlákniny a od těchto problémů nám snadno pomohou.
  4. Hmyz také nepotřebuje tolik vody a místa, takže nejenom že ušetříme už takto velmi vzácnou vodu, ale dokonce ušetříme i místo, které bude do budoucna pro obyvatelstvo potřeba k obývání.

 

Jak můžete vidět, chov a konzumace hmyzu může mít i svá negativa. Nic totiž není tak jednoznačné, jak se může zdát. O chovu hmyzu toho však ještě není známo dostatek, a tak je spousta negativ často jen spekulací.

 Co ale víme jistě je to, že konzumace hmyzu je prospěšná pro naše zdraví. Takže i když bychom hmyz konzumovali jen z tohoto „sobeckého“ důvodu, byl by to sice pouze malý krok pro člověka, ale když by tento stejný krok udělalo více lidí, tak také velký krok pro lidstvo, a to už opravdu zanedbatelné není!

Vytvořil Shoptet | Design Shoptetak.cz